Jak na podnikání v Česku

Podnikání bez živnosti

OSVČ jako zaměstnavatel

Základní povinnosti podnikatele

Účetnictví OSVČ

Daňové povinnosti OSVČ

Půjčky pro začínající podnikatele

Další způsoby podnikání

Přerušení nebo pokračování v živnosti

Úvod

Česká republika je zemí, která přijala značné množství ukrajinských uprchlíků a poskytla jim režim dočasné ochrany a zároveň Ukrajině poskytuje významnou finanční, humanitární a další materiální pomoc.

Od počátku válečného konfliktu na Ukrajině vydalo Ministerstvo vnitra (MV ČR) cca půl milionu víz dočasné ochrany. Nejvíce osob s dočasnou ochranou se usadilo v Praze, ve Středočeském a v Jihomoravském kraji. Většina z příchozích má výhledově zájem se na Ukrajinu vrátit, jakmile to situace dovolí. Je však též řada takových, kteří zvažují zůstat a žít v ČR natrvalo.

Mnoho z těchto lidí využilo skutečnosti, že s režimem dočasné ochrany je spojen volný přístup na pracovní trh, a našlo si práci. V této mimořádné situaci je ale evidentní, že osoby s vyšším dosaženým vzděláním a kvalifikací nemohly hned najít odpovídající práci a často pracují na méně kvalifikovaných pracovních místech.

Ekonomická angažovanost ukrajinských běženců však může mít rovněž formu drobného podnikání. Ukrajinské zkušenosti s podnikáním v ČR již existují, v ČR totiž působí řadu let mnoho Ukrajinců – živnostníků, nebo i majitelů firem různých velikostí.

Cizinec, který chce začít podnikat v České republice (pokud není ze zemí EU a přidružených zemí) musí mít povolení k pobytu v ČR. Pokud cizinec dostal v ČR azyl či status dočasné ochrany, toto povolení nepotřebuje a může podnikat jako česká osoba. Cizinec může v ČR začít podnikat několika způsoby, nejčastější je forma živnosti a společnosti s ručením omezeným.

Tato brožura by měla být užitečným průvodcem při prvních krocích pro zahájení podnikání v České republice.

Výhody individuálního podnikání

Individuální podnikání jako tzv. „osoba samostatně výdělečně činná“ (OSVČ) má ve srovnání se zaměstnaneckým poměrem své výhody i nevýhody. Samostatné podnikání je velmi silně spojeno s osobním naturelem každé osoby – zda člověk preferuje vlastní svobodné rozhodování a osobní zodpovědnost za sebe či své blízké při nesení určitého zvýšeného rizika, či ne. Hlavním motivem většiny osob pro samostatnou výdělečnou činnost je svoboda vlastního podnikání jako OSVČ, tj. možnost, že si mohou samy určit, jak bude jejich běžná práce vypadat, jak si ji budou organizovat, kdy a kde ji vykonávat.

Individuální podnikatelé a živnostníci jsou zodpovědní pouze sami sobě, což je velký rozdíl ve srovnání se zaměstnaneckým poměrem; na rozdíl od zaměstnanců si mohou svoji pracovní činnost upravovat podle svých představ ale samozřejmě též podle požadavků jejich trhu.

Z praktických zkušeností individuálních podnikatelů vyplývá celá řada výhod individuálního podnikání:

Pestrost

Každý zákazník má své často velmi různorodé požadavky. K tomu přispívá také skutečnost, že OSVČ většinou vykonávají vedle své odborné práce i další činnosti, které s ní bezprostředně nesouvisejí – nejen že “vyrábějí”, či poskytují služby, ale jednají se zákazníky a zajišťují si vše ostatní pro svoji práci (materiály, logistiku, vyřizování dokladů, účetnictví a daňové otázky apod.).

Přizpůsobivost

Na rozdíl od větších firem jsou OSVČ schopny se velmi rychle přizpůsobit změnám a požadavkům nových trendů v jejich oboru.

Volnost

Nespornou výhodou je rovněž možnost vybrat si své spolupracovníky, pokud je pro své podnikání potřebují; OSVČ může do svého podnikání zapojit též svoji rodinu formou spolupracujících osob.

Finanční zvýhodnění

Z finančního hlediska je specifickou výhodou OSVČ, že mají nižší povinné odvody (sociální a zdravotní pojištění), než zaměstnanci. Souvisí to se skutečností, že nesou podnikatelské riziko a čerpají minimální státní dávky. Nižší zdanění může být pro některé lidi důvodem, proč chtějí svoji práci vykonávat jako OSVČ, spíše než jako zaměstnanec.

Kdo nebo co je OSVČ

Zkratka OSVČ znamená „osoba samostatně výdělečně činná“. Občané Ukrajiny musí pro získání živnostenského oprávnění formou OSVČ splnit stejné podmínky jako čeští občané:

• Být starší 18 let;
• Prokázat bezúhonnost výpisem z rejstříku trestů;
• Splnit odbornou způsobilost (u jiné než volné živnosti).

Jako cizinci však musí ještě předložit doklad o legálnosti pobytu v ČR. S ohledem na současnou specifickou situaci ukrajinských občanů, kteří do ČR přišli v důsledku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině je jejich základním pobytovým titulem vízum strpění, resp. režim dočasné ochrany. Ten umožňuje mj. občanům Ukrajiny volný přístup na pracovní trh a rovněž možnosti podnikání.

Žádost o živnostenské oprávnění pro ukrajinské občany musí být po vyplnění jednoduchého formuláře a doložena následujícími doklady:

• Doklad o pobytu v ČR – v praxi jde o příslušný kód v pase či e-mail MV ČR potvrzující režim dočasné ochrany;
• Výpis z trestního rejstříku z Ukrajiny;
• Potvrzení majitele nemovitosti o souhlasu se sídlem podnikání;
• Dle druhu živnosti potvrzení o uznání kvalifikace (v případě volných živností není nutné).

Živnostenské oprávnění vydávané ukrajinským občanům v této situaci je platné na dobu pobytu ČR.

Specifikem individuálního podnikání jako OSVČ je tzv. osobní spotřeba. Prakticky to znamená, že podnikatel OSVČ může své „podnikatelské“ peníze kdykoliv a bez jakýchkoliv omezení použít pro svoji soukromou potřebu, vybrat nebo převést na osobní účet. Druhou stranou mince živnostenského podnikání je skutečnost, že živnostník ručí za své podnikání veškerým svým majetkem.

Jak získat živnostenské oprávnění

Živnostenské podnikání upravuje živnostenský zákon č. 455/1991 v aktuálním znění (dále jen ŽZ). Základní podmínky pro zahájení živnostenského podnikání uvádí zákon v § 6 – svéprávnost a bezúhonnost (prokazovaná výpisem z trestního rejstříku).

KROK 1 – VYPLNĚNÍ REGISTRAČNÍHO FORMULÁŘE

Osobou samostatně výdělečně činnou se člověk stane vyplněním JEDNOTNÉHO REGISTRAČNÍHO FORMULÁŘE na kterémkoli živnostenském úřadu (tzv. Centrálním registračním místě), což zajistí všechny potřebné i volitelné registrace a ohlášení (zahájení živnosti, registrace k dani z příjmu i oznámení zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení).

Po vyplnění formuláře je nutné jej podepsat a na živnostenském úřadě uhradit správní poplatek 1 000 Kč. Nezapomeňte si s sebou vzít doklad totožnosti!

• Jednotný registrační formulář můžete vyplnit online na https://bit.ly/3MstbKA
• Stačí si jen vybrat, zda chcete podnikat jako osoba – živnostník (pak zvolte „Nová živnost fyzické osoby“ nebo podnikat jako firma (pak zvolte „Nová živnost právnické osoby“)
• Pozor, formulář je celý v českém jazyce, proto pokud ještě nezvládáte český jazyk, doporučujeme zajít osobně na pobočku živnostenského úřadu – s překladatelem či známým, který umí česky – a vyplnit formulář spolu s pracovníkem úřadu!
• Seznam a adresy živnostenských úřadů v jednotlivých městech naleznete na https://bit.ly/3M4DXoX
• Stačí jen vybrat město, ve kterém se nacházíte, a najít úřad, který je vám nejblíže. Živnost lze založit na kterémkoliv úřadě v ČR.

Podle charakteru živnostenského podnikání lze provést též další registrace – k silniční dani, k DPH ev. i k dani z příjmů za zaměstnance.

Ve vztahu k živnostenskému úřadu je úvodním krokem ohlášení živnosti ev. žádost o koncesi. Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení jde o oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ ev. též o přihlášku k nemocenskému pojištění a k důchodovému spoření OSVČ. Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně jde o oznámení pojištěnce o zahájení samostatné výdělečné činnosti. Pokud jde o finanční úřad, je zapotřebí vyplnit formulář Ministerstva financí ČR, prostřednictvím něhož lze učinit následující přihlášky (dle charakteru živnostenského podnikání) – přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob, přihláška k dani silniční, přihláška k dani z příjmů jako plátce daně z příjmů ze závislé činnosti apod.

POZOR: Vyplnění formuláře je nejjednodušší variantou, která zajistí všechny potřebné i volitelné registrace a ohlášení. Pokud není vyplněn Jednotný registrační formulář, je nutné provést všechny registrace a ohlášení na příslušných institucích samostatně.

KROK 2 – ZÁPIS DO ŽIVNOSTENSKÉHO REJSTŘÍKU

Dokladem pro živnostenské podnikání je živnostenské oprávnění registrované v živnostenském rejstříku. Živnostenský rejstřík registruje fyzické osoby, které podnikají, tj. osoby samostatně výdělečně činné. Rejstřík spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a jeho provozovatelem jsou živnostenské úřady. Výpisem z tohoto rejstříku prokazuje OSVČ svou právní subjektivitu, je to tedy oficiální doklad podnikatele.

Přibližně do týdne od vaší návštěvy úřadu a doložení všech potřebných dokumentů budete zapsáni do živnostenského rejstříku a obdržíte unikátní osmimístné identifikační číslo. Dokladem pro živnostenské podnikání je tzv. výpis ze živnostenského rejstříku, který můžete obdržet na kterémkoliv živnostenském úřadě či CzechPointu (např.: na České poště).

KROK 3 – POVINNOST VŮČI ZDRAVOTNÍMU A SOCIÁLNÍMU SYSTÉMU

Podnikání s sebou nese řadu povinností. Jednou z nich je placení záloh na zdravotní a sociální pojištění. Pojistné ze svého podnikání je povinna odvádět každá OSVČ bez ohledu na věk.

Novému živnostníkovi vzniknou registrací povinnosti vůči zdravotní pojišťovně a vůči České správě sociálního zabezpečení. (Pokud nebyl využit Jednotný registrační formulář, je v obou případech nutné se přihlásit do 8 dnů od registrace živnosti v příslušné zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení.)

Pokud jde o hlavní podnikatelskou činnost, je nutné platit od jejího začátku měsíční zálohy na zdravotní i sociální pojištění. Pokud však jde o živnost jen jako vedlejší činnost, pak se žádné zálohy první rok podnikání platit nemusí. Zdravotní i sociální pojištění se pak doplácí až po skončení roku po podání daňového přiznání a Přehledu příjmů a výdajů OSVČ na správu sociálního zabezpečení a na zdravotní pojišťovnu.

Více o hlavní a vedlejší činnosti zde.

Zdravotní pojištění

Z pohledu zdravotního pojištění musí OSVČ do 8 dnů ohlásit zahájení a ukončení činnosti a rovněž oznámit veškeré změny týkající se jména, příjmení, změny trvalého pobytu, obchodního jména, sídla podnikání, identifikačního čísla nebo čísla bankovního účtu.

Každý OSVČ musí také odvádět zálohy na zdravotní pojištění. Pojistné na zdravotní pojištění při hlavní činnosti OSVČ se odvíjí od průměrné mzdy stanovené pro běžný rok. Minimální záloha, kterou musí OSVČ v roce 2023 platit, je stanovena na částku 2 722 Kč. Minimální zálohu je nutné platit i v případě, kdy byla v minulém roce z podnikání ztráta, nebo pokud podnikání teprve začalo a nebyl ještě podán Přehled příjmů a výdajů OSVČ. Záloha je splatná vždy do 8. dne následujícího měsíce.

Na některé OSVČ (vykonávající vedlejší činnost) se však minimální vyměřovací základ nevztahuje (např. při péči o děti, dosažení nároku na starobní důchod, osoby s těžkým postižením, zaměstnanci) a zálohy se neplatí.

OSVČ může také začít patřit mezi osoby, za které platí pojistné stát (např.: studenti, starobní nebo invalidní důchodci, ženy pečující o malé dítě apod.). V takové situaci OSVČ nahlásí tuto svoji situaci své zdravotní pojišťovně do 8 dnů od změny. Minimální zálohy se pak neplatí a po skončení roku po podání Přehledu příjmů a výdajů OSVČ se doplatí pojistné ze skutečně dosaženého zisku; pokud však měla OSVČ v minulém roce zisk, zálohy musí platit. Obdobně se postupuje v případě vedlejší samostatné činnosti. Povinnost předložit Přehled příjmů a výdajů OSVČ platí ve všech případech.

V případě, že OSVČ přeruší živnost a nemá zaměstnání, přihlásí se na úřad práce, který za OSVČ zdravotní pojištění bude platit; není-li OSVČ s přerušenou živností registrována na úřadu práce, může si platit zdravotní pojištění jako „osoba bez zdanitelných příjmů“, což je méně než OSVČ.

Nemocenské pojištění
Dobrovolnou variantou je tzv. nemocenské pojištění. Např.: pro mladé ženy podnikatelky je nutné si uvědomit, že z nemocenského pojištění je poskytována peněžitá pomoc v době mateřství. OSVČ si placením nemocenského pojištění také zajistí (kromě dalších dávek) to, že v pracovní neschopnosti jim bude vyplácena nemocenská.

Nemocenské pojištění je dobrovolné, pokud je OSVČ chce (při hlavní i vedlejší činnosti), musí se k němu předem přihlásit a poté pravidelně platit pojistné (při opomenutí platby pojištění zaniká).

Pro nárok na dávky v rámci nemocenského pojištění OSVČ musí splnit minimální délku účasti na nemocenském pojištění 3 měsíce, ev. další specifické podmínky pro jiné dávky než nemocenská.

Minimální měsíční vyměřovací základ pro nemocenské pojištění je v roce 2023 stanoven částkou 8 000 Kč. Minimální měsíční platba pojistného na nemocenské pojištění pro rok 2023 u OSVČ vykonávajících hlavní i vedlejší výdělečnou činnost, které se k nemocenskému pojištění dobrovolně přihlásily, činí 168 Kč.

Sociální pojištění

Sociální pojištění se platí u příslušné správy sociálního zabezpečení. V prvním roce podnikání v hlavní činnosti se odvádí měsíční zálohy v minimální výši, která pro rok 2023 činí 2 944 Kč. Při podnikání ve vedlejší činnosti se v prvním roce neodvádí na sociální pojištění žádná záloha. V dalších letech podnikání se výše pojistného na sociální pojištění odvíjí od výše příjmu v předchozím zdaňovacím období, vždy je však nutné platit alespoň minimální zálohy.

Zálohy na sociální pojištění jsou splatné vždy od prvního do posledního dne měsíce, na který je záloha určena. Příslušné platby musí dojít na bankovní účet správy nejpozději do 20. dne následujícího měsíce. Za určitých podmínek lze požádat Okresní správu sociálního zabezpečení o zrušení záloh.
Více informací zde:

• Zdravotní pojištění: https://bit.ly/3ObCZtD
• Sociální pojištění: https://bit.ly/3Ien0HE
• Nemocenské pojištění: https://bit.ly/42VMl0H

Po skončení finančního roku musí OSVČ podat daňové přiznání a v návaznosti na to do jednoho měsíce od předložení daňového přiznání i podat formulář Přehled příjmů a výdajů OSVČ. Přehled pro sociální pojištění je možné podat online přes „portal.cssz.cz“ (avšak pouze přes datovou schránku či s elektronickým podpisem). Oba přehledy musí být podány po skončení roku do konce dubna.
Oba formuláře lze získat na Okresní správě sociálního zabezpečení, u své zdravotní pojišťovny, nebo je možné si je stáhnout z webových stránek – pro rok 2023 bude formulář dostupný začátkem roku 2024.

Typy živností

Podle živnostenského zákona jsou živnosti rozděleny do 2 hlavních skupin:

• Koncesované

  K provozování koncesované živnosti je potřeba udělení zvláštního oprávnění k podnikání, tzv. koncese. Mezi tyto živnosti patří činnosti, na jejichž regulaci má stát zvláštní zájem, např.: výroba a půjčování zbraní a střeliva, provádění pyrotechnického průzkumu, výroba lihovin, směnárenská činnost apod.

• Ohlašovací

  • Řemeslné

    Pro řemeslné živnosti je potřeba mít odbornou způsobilost v dané profesi. Jde např.: o kovářství, tesařství, malířství, hodinářství, kadeřnictví a holičství, manikúra a pedikúra, pekařství, cukrářství, zámečnictví, truhlářství, zednictví, výroba a opravy hudebních nástrojů, malířství a natěračství apod.

  • Vázané

    U vázané živnosti je také potřeba mít doklad o odborné znalosti. Jde např.: o výrobu strojů, jejich opravy a odborná montáž, chemickou výrobu, výrobu a zpracování paliv, oční optiku, účetnictví apod.

  • Volné

    Živnost volná existuje pouze jediná, a to „Výroba, obchod a služby“. Ta ale obsahuje 80 oborů činností, z nichž podnikatel zvolí ty obory, které pro své podnikání potřebuje –> více o volné živnosti níže.

Pro výkon živností koncesovaných, řemeslných a vázaných je nezbytná odborná způsobilost, tedy doložení, že má osoba dostatečné vzdělání či praxi na vykonávání dané práce. Pokud nemá OSVČ potřebné vzdělání, praxi nebo odborné zkoušky pro tuto živnost, musí tuto situaci řešit formou přijetí odpovědného zástupce, který odpovídá za řádný provoz živnosti a za to, že budou dodržovány živnostenskoprávní a odborné předpisy v daném oboru podnikání.

Co tedy potřebuji pro tyto živnosti?

• Doklad prokazující odbornou způsobilost OSVČ, popř. odpovědného zástupce;
• Prohlášení o souhlasu odpovědného zástupce (nemám-li doklad o odbornosti) s ustanovením do této funkce, s úředně ověřeným podpisem (neučiní-li odpovědný zástupce toto prohlášení osobně před živnostenským úřadem);
• Doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, do nichž OSVČ umístila sídlo, liší-li se od jejího bydliště.

Žádost o koncesi

Podmínky žádosti o koncesi – všeobecné a zvláštní podmínky jsou stanoveny v příloze č. 3 živnostenského zákona. Fyzická osoba žádající o koncesi musí mít trvalé bydliště či pobyt na území ČR.

Žádost o koncesi lze podat osobně na kterémkoliv živnostenském úřadě bez ohledu na bydliště; žádost lze rovněž poslat na živnostenský úřad poštou nebo elektronicky (s elektronickým podpisem); žádat lze také prostřednictvím Czech Point.

Žádost o koncesovanou živnost se podává vždy prostřednictvím Jednotného registračního formuláře pro fyzické osoby; podáním tohoto formuláře proběhne rovněž registrace na správě sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovně a na finančním úřadě.

Správní poplatek za přijetí žádosti o koncesi je 1 000 Kč. Přijetí další žádosti o koncesi, kdy OSVČ je již zapsán v živnostenském rejstříku, je 500 Kč. Poplatek za vyřízení žádosti na Czech Point činí 50 Kč. Na živnostenském úřadě je vyřízení žádosti zdarma. Živnostenský úřad má lhůtu na rozhodnutí o udělení koncese 30 dnů.

Žádost o vázanou či řemeslnou živnost

Při ohlášení vázané či řemeslné živnosti se postupuje obdobně, jako při žádosti o koncesi. Předpokladem ohlášení těchto živností je splnění všeobecných a zvláštních podmínek na odbornou způsobilost. Ohlášení je možno podat osobně u kteréhokoliv živnostenského úřadu, poslat poštou, elektronicky nebo prostřednictvím Czech Point. Ohlášení se provádí prostřednictvím Jednotného registračního formuláře pro OSVČ – fyzické osoby.

Doklady pro ohlášení:

• doklad prokazující odbornou způsobilost OSVČ, popř. jeho odpovědného zástupce;
• prohlášení odpovědného zástupce (je-li ustanoven), že souhlasí s ustanovením do funkce, podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, neučiní-li odpovědný zástupce prohlášení osobně před (kterýmkoliv) živnostenským úřadem;
• doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, do nichž OSVČ – fyzická osoba umístila sídlo, liší-li se od jejího bydliště.

Správní poplatky jsou rovněž shodné jako v případě žádosti o koncesi (1 000 Kč za ohlášení živnosti při vstupu do živnostenského podnikání, 500 Kč za další ohlášení živnosti).

Jsou-li splněny podmínky stanovené živnostenským zákonem pro ohlášení živnosti, živnostenský úřad do 5 pracovních dnů ode dne doručení ohlášení provede zápis do živnostenského rejstříku a vydá živnostníkovi výpis.

Odborná způsobilost

U živností vyžadujících splnění zvláštních podmínek provozování živnosti, tj. odbornou způsobilost (§ 7 živnostenského zákona), je nutno doložit doklady prokazující odbornou způsobilost, tj. doklady o vzdělání, praxi, odborná osvědčení, oprávnění, případně i autorizaci — podle druhu živnosti:

• řemeslné živnosti — doklady prokazující odbornou způsobilost jsou uvedeny v § 21 a § 22 živnostenského zákona
• vázané a koncesované živnosti — doklady prokazující odbornou způsobilost jsou uvedeny v § 24, resp. § 27 a v přílohách č. 2 a č. 3 živnostenského zákona
• některé koncesované živnosti navíc vyžadují předložení dokladů nutných k vydání souhlasu dalšího orgánu státní správy.

Pokud však nemá OSVČ potřebné vzdělání, praxi nebo odborné zkoušky pro živnost, jež odbornou způsobilost vyžaduje, musí tuto situaci řešit formou přijetí odpovědného zástupce ve smyslu § 11 živnostenského zákona.

Odpovědným zástupcem musí být fyzická osoba, která podnikateli odpovídá za řádný provoz živnosti a za to, že budou dodržovány živnostenskoprávní a odborné předpisy v daném oboru podnikání. Zástupce musí být s podnikatelem ve smluvním vztahu a musí se zúčastňovat provozování živnosti v „potřebném rozsahu“. Při přímém porušení odborných povinností živnosti garantovaných odpovědným zástupcem však je odpovědná a bývá postihována přímo podnikající OSVČ.

VOLNÁ ŽIVNOST

V tomto případě musí OSVČ splnit pouze všeobecné podmínky, neboť odborná způsobilost není u volných živností požadována. Ohlášení provádí stejně jako v případě živností vázaných nebo řemeslných prostřednictvím Jednotného registračního formuláře pro fyzické osoby, ke kterému se přidává doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, do nichž fyzická osoba umístila sídlo, liší-li se od bydliště ohlašovatele.

Na rozdíl od předchozích živností, volné živnosti umožňují podnikat bez potřeby konkrétní odborné způsobilosti. O jaké činnosti se tedy jedná?

• Reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení;
• Návrhářská, designérská, aranžérská činnost a modeling;
• Fotografické služby;
• Překladatelská a tlumočnická činnost;
• Poskytování software, poradenství v oblasti IT, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály;
• Provozování cestovní agentury a průvodcovská činnost;
• Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti;
• Provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek atd.;
• Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti;
• Praní pro domácnost, žehlení, opravy a údržba oděvů, bytového textilu a osobního zboží;
• Opravy a údržba potřeb pro domácnost;
• Poskytování služeb pro rodinu a domácnost;
• Příprava a vypracování technických návrhů, grafické a kresličské práce;
• Sklenářské práce, rámování a paspartování;
• Umělecko-řemeslné zpracování kovů;
• Broušení technického a šperkového kamene;
• Výroba a zpracování skla;
• Zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků;
• Výroba textilií, textilních výrobků, oděvů a oděvních doplňků;
• Výroba a opravy obuvi, brašnářského a sedlářského zboží;
• Pronájem a půjčování věcí movitých;
• Ubytovací služby;
• Skladování, balení zboží, manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě;
• Údržba motorových vozidel a jejich příslušenství;
• Zprostředkování obchodu a služeb;
• Velkoobchod a maloobchod;
• Zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím;
• Výroba školních a kancelářských potřeb, výroba bižuterie, upomínkových předmětů atd.;
• Výroba, opravy a údržba sportovních potřeb, her, hraček a dětských kočárků;
• Výroba jízdních kol, vozíků pro invalidy a jiných nemotorových dopravních prostředků;
• Výroba a opravy čalounických výrobků;
• atd.

Rozlišení na činnost hlavní a vedlejší

Základní podnikatelskou činností OSVČ je činnost hlavní a OSVČ musí při jejím výkonu platit zálohy na zdravotní a sociální pojištění. Podnikání v této formě je dominantním zdrojem příjmů.

Naopak vedlejší podnikatelská činnosti slouží spíše jako přivýdělek. Liší se především podmínkami pro povinné odvody a zálohy. Vedlejší podnikatelskou činnost vykonává OSVČ, pokud splní některé z podmínek stanovených zákonem. Jedná se zejména o doložení některé z následujících skutečností:

• Jste zaměstnanec (a zaměstnavatel za Vás odvádí pojistné);
• Řádný nebo předčasný starobní důchod;
• Nárok na invalidní důchod;
• Nárok na rodičovský příspěvek, mateřskou nebo nemocenskou kvůli těhotenství a porodu z nemocenského pojištění zaměstnanců;
• Osobní péče o dítě mladší 10 let;
• Student (do 26 let, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání).

Při přechodu z hlavní činnosti na vedlejší (např.: při nástupu do zaměstnání či při splnění jiné podmínky pro vedlejší činnost) se pouze příslušně změní platby zálohy na režim vedlejší činnosti.

Podnikání bez živnosti

Na základě ustanovení občanského zákoníku je však možné podnikat v některých oborech i bez živnostenského oprávnění. Živnost je z pohledu tohoto zákona pouze jednou z forem podnikání.

Mimo živnost lze podnikat například v oborech jako:

• zemědělská výroba;
• lesní a vodní hospodářství,
• autorská činnost;
• nezávislá povolání (herci, hudebníci, spisovatelé);
• lékaři;
• znalci;
• makléři;
• advokáti;
• daňoví poradci atd.

Někdy však může být výhodnější i pro tyto činnosti živnost mít, např. z hlediska zdanění.

Jeden podnikatel může provozovat i více živností, podmínkou však je, aby měl pro každou z nich patřičné oprávnění.

OSVČ jako zaměstnavatel

Pokud se OSVČ stane zaměstnavatelem – tedy má zaměstnance na hlavní pracovní poměr (HPP), na dohodu o provedení práce (DPP), nebo dohodu o pracovní činnosti (DPČ) – musí se registrovat na příslušných úřadech jako zaměstnavatel (tj. na finanční úřad, zdravotní pojišťovnu, Českou správu sociálního zabezpečení atd.).

Tím vznikají vůči zaměstnanci různé povinnosti, např. po nahlášení na finanční úřad musí podávat měsíční přehledy; také musí uzavřít zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání apod.

Na příslušné správě sociálního zabezpečení se vyplní přihláška do registru zaměstnavatelů a za každého zaměstnance se vyplní oznámení o vstupu do zaměstnání.

Na finančním úřadě je nutné se zaregistrovat formulářem – přihláška k registraci fyzické osoby/právnické osoby k dani z příjmů jako plátce daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (HPP, DPČ) nebo daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (DPP).

V případě odhlášky z registru zaměstnavatelů je nutné vyplnit tiskopis odhláška z registru zaměstnavatelů.

V případě zdravotní pojišťovny se předkládá přihláška a evidenční list zaměstnavatele nebo hromadné oznámení zaměstnavatele; stejným tiskopisem proběhne též odhlášení.

Základní povinnosti podnikatele

Živnostenský zákon ukládá podnikajícím OSVČ i několik důležitých povinností, které musí v průběhu podnikání plnit. Mezi ně patří zejména:

1. Vystupovat pod svou obchodní firmou a v obchodní dokumentaci (fakturách apod.) uvádět své identifikační údaje (jméno, název, sídlo, IČO);
2. Řádně označit provozovnu s uvedením základních informací (odpovědná osoba, číslo provozovny, IČO, otevírací doba);
3. Zajistit účast odpovědného zástupce v potřebném rozsahu, pokud provozuje živnost jeho prostřednictvím;
4. Zodpovídat za odbornou způsobilost zaměstnanců pro výkon povolání stanovenou zvláštními právními předpisy, za znalost bezpečnostních předpisů a předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví;
5. Zajistit, aby v provozovně určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době přítomna osoba se znalostí češtiny nebo slovenštiny;
6. Komunikovat s příslušnými živnostenskými úřady – prokazovat totožnost svojí i osob provozujících jeho podnikání či odpovědných zástupců, hlásit změny týkající se podnikání (např. adresy sídla a místa podnikání, přerušení podnikání, ukončení podnikání).

Účetnictví OSVČ

Nejjednodušší pro začínající OSVČ je evidence příjmů (pokud chce zdanit příjmy prostřednictvím paušálních výdajů) a daňová evidence, neboť v tom případě stačí evidovat pouze dvě základní položky – příjmy/výdaje a majetek/závazky.

Níže naleznete stručné představení těchto hlavních způsobů vedení účetnictví:

• Evidence příjmů
  OSVČ, která chce pro zdanění uplatňovat výdaje procentem z příjmů (paušální výdaje), je povinna vést záznamy o příjmech a evidovat pohledávky vzniklé v souvislosti s činnostmi, ze kterých příjem vyplývá. Přesná forma evidence záznamů o příjmech není zákonem stanovena.Postačí přehledné vedení příjmů formou jednoduché tabulky zachycující zejména textové označení příjmu, datum, částku ev. další údaje dle specifických potřeb (typu) podnikání OSVČ. Obdobné se týká evidence pohledávek – měla by obsahovat minimálně slovní a časové označení, včetně data úhrady a vazbu na příslušný doklad (faktura apod).

  Zvláštní pozornost by měla OSVČ věnovat hotovostním platbám – obecně platí, že každý daňový subjekt je povinen vést průběžně evidenci plateb v hotovosti, pokud v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatné výdělečné činnosti přijímá a vydává hotové peníze.
  V této souvislosti nelze v evidenci zapomínat na nepeněžní příjmy (např. vzájemný zápočet pohledávek a závazků).

• Daňová evidence
  Daňová evidence OSVČ není „účetnictvím“ ve vlastním slova smyslu – jde o velmi jednoduchý systém evidence pouze dvou základních položek (příjmy/výdaje & majetek/závazky). Její přesnou definici a informace jí se týkající jsou uvedeny v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
  Daňovou evidenci si OSVČ povede v případě, že chce v přiznání k dani z příjmu uplatnit výdaje podle skutečnosti, tedy podle jednotlivých dokladů, které je nutno řádně evidovat a archivovat.Daňovou evidenci je nutno vést tak, aby na jejím základě bylo možno zjistit a prokázat správnou výši dílčího základu daně podle § 7 zákona; daňová evidence však nepodává reálný obraz o ekonomické situaci podnikatele.

  Důležité pro podnikatele je následující rozlišení příjmů:

  • příjmy daňově uznávané, např. tržby z prodeje služeb, výrobků a zboží, doprava, energie, mzdy, provozní režie,
  • příjmy daňově neuznávané, např. vklady podnikatele, přijaté půjčky a úvěry.

  Daňová evidence má obsahovat všechny peněžní i nepeněžní příjmy, které OSVČ obdržela hotově, na účet či fyzicky během roku. Evidence by měla obsahovat všechny daňově uznatelné výdaje, k nim se doplní též odpisy dlouhodobého majetku, stravné při pracovních cestách a výdaje na auto.
  Příjmy není nutné dělit podle druhu, evidovat lze hromadně součet výdajů jednoho druhu (např. poštovné za měsíc), evidovat lze bez ohledu na datum platby, pokud je uskutečněna v kalendářním roce.

  Nezáleží, jak OSVČ eviduje majetek, vždy však musí zpracovat inventuru majetku k 1.1. a 31.12. kalendářního roku; je nutné inventarizovat dlouhodobý hmotný majetek, zásoby, pohledávky a závazky. Tato evidence má praktickou vazbu na daňové přiznání, v němž se uvádí počáteční a koncové stavy.
  Vše v evidenci musí být doloženo doklady, které se spolu s evidencí archivují za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně.

  Je-li OSVČ plátcem DPH, je povinná evidence k DPH. Lze též daňovou evidenci upravit tak, aby vyhovovala § 100 zákona o DPH.

  Daňovou evidenci lze vést elektronicky ve speciálních programech, nebo jen v excelovských tabulkách; lze ji také psát ručně. Musí však být vedena přesně, aby ji mohl finanční úřad kdykoli prověřit. Vedení daňové evidence je založeno na dvou základních knihách – Deníku příjmů a výdajů a Kniha pohledávek a závazků.

  V deníku příjmů a výdajů se vedou záznamy o příjmech a výdajích z podnikání. Musí se přitom rozlišovat položky, které ovlivňují základ daně (daňově uznávané), a příjmy a výdaje neovlivňující daňový základ (daňově neuznávané). Součástí jsou rovněž veškeré daňové doklady jak ohledně příjmů a výdajů procházející bankovním účtem, tak hotovostních procházející pokladnou.

  Záznamy v knize pohledávek a závazků (mohou být i dvě samostatné knihy) by měly obsahovat základní údaje – data přijetí, částka, splatnosti, údaje o zaplacení včetně poznámky, kde je platba zaznamenána (pokladní doklad, výpis v účtu). Pro lepší přehled o podnikání se doporučuje vést si i další „knihy“ – např. evidenci majetku, DPH, ev. mzdy a další údaje, má-li OSVČ zaměstnance.

  OSVČ plátce DPH a neplátce DPH mají odlišně vedený deník příjmů a výdajů. K evidenci plátce DPH pouhá daňová evidence nestačí (viz § 100 zákona o DPH). Je nutné vést pomocnou evidenci. Do deníku příjmů a výdajů se zapisuje pohyb peněz, u DPH rozhoduje datum uskutečnění zdanitelného plnění. A to je právě zachyceno v evidenci k DPH.

• Podvojné účetnictví
  Účetnictví jako takové je upraveno zákonem 563/1991 Sb. o účetnictví a má podrobně ukázat hospodaření podnikatele. Účetnictví musí vést podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku. Účetnictví zahrnuje zejména údaje o stavu majetku, o jeho pohybech, o aktivech, závazcích, nákladech, výnosech. Fyzická OSVČ však v praxi plnohodnotné účetnictví zpravidla neprovádí a využije výše uvedených jednodušších nástrojů.

Daňové povinnosti OSVČ

Po zahájení podnikatelské činnosti se OSVČ s trvalým bydlištěm či pobytem v ČR musí registrovat k dani z příjmů fyzických osob. Lhůta pro podání přihlášky k registraci poplatníka k dani z příjmů fyzických osob činí 15 dnů.

Po přihlášení živnosti na finančním úřadu (přes Jednotný registrační formulář či přímo na finančním úřadu) zašle tento úřad rozhodnutí o registraci a přidělí daňové identifikační číslo (DIČ), které musí OSVČ užívat při komunikaci s finančním úřadem nebo je uvádět na daňových dokladech.

Po skončení běžného roku musí OSVČ, která není od této povinnosti osvobozena, podat daňové přiznání a zaplatit daň z příjmu a podat přehled příjmů a výdajů na Českou správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu. Poslední termín pro podání daňového přiznání je 1. dubna následujícího roku a ve stejném termínu je třeba zaplatit vypočtenou daň; využívá-li OSVČ daňového poradce, posouvá se termín odevzdání daňového přiznání do konce června.

• Daňové přiznání

Daňové přiznání musí OSVČ podat pouze v případě, že v předešlém roce měla příjem z podnikání, který přesáhl 50 000 Kč počínaje rokem 2023.

Daňové přiznání se vyplňuje na tiskopisu nebo je možné (v případě, že má OSVČ datovou schránku nutné) je podat elektronicky s termínem předložení místo 1. dubna až 2. května.

Rozsah daňových povinností OSVČ závisí mj. na výši příjmů z podnikání. Pokud má OSVČ celoroční příjmy pod 1 milion Kč, postačí vést evidenci příjmů pro účely zdanění na základě paušálních výdajů (procento z příjmů), nebo daňovou evidenci. Pokud je však poslední daňová povinnost vyšší než 30 000 Kč, musí OSVČ v následujícím zdaňovacím období platit zálohy na daň z příjmů.
Pokud však OSVČ dosáhne obrat vyšší než 2 milion Kč, stane se povinně plátcem DPH, musí se jako plátce registrovat a musí příslušně upravit své účetnictví tak, aby vyhovovalo zákonu o DPH (235/2004 Sb.).

OSVČ se může i dobrovolně zaregistrovat jako plátce DPH a v tom případě musí vést také evidenci podle zákona o DPH; pro začínající OSVČ to však většinou není nutné, ani vhodné. Při dalším rozvoji podnikání však je nutné hlídat, zda pro OSVČ nevznikne povinnost registrovat se jako plátce DPH (limit pro povinnost zaregistrovat se jako plátce DPH je 2 miliony Kč obratu za 12 nebo méně po sobě jdoucích kalendářních měsíců). Registrace musí být provedena do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce ode dne, kdy byl překročen tento obrat. OSVČ, která je plátcem DPH, musí měsíčně podávat daňové přiznání a v případě nedoplatku uhradit daň, vždy k termínu podání daňového přiznání, tj. do 25. dne následujícího měsíce. Obecně platí, že je výhodnější být plátcem DPH, pokud je většina zákazníků plátcem DPH. Být plátcem DPH je však z administrativního hlediska pro malého podnikatele dosti náročné. Musí se vystavovat daňové doklady pro odběratele, vést evidence pro daňové účely, podávat přiznání k dani z přidané hodnoty, a hlavně se musí hlídat termíny pro podání daňového přiznání. Dokumentaci je nutné archivovat po dobu 10 let. Pokud obrat podle zákona o DPH přesáhne za předcházející účetní období 25 miliónů Kč, je nutné vést od následujícího roku povinně účetnictví.

Jednou ze základních povinností plátce DPH je pravidelně předkládat finančnímu úřadu kontrolní hlášení, které nahradilo původně samostatný výpis z evidence pro účely DPH (kontrolní hlášení však nenahrazuje daňové přiznání). Sledovaným obdobím, za které je kontrolní hlášení předkládáno, je v případě právnických osob kalendářní měsíc a v případě fyzických osob se řídí podle zdaňovacího období pro účely podání daňového přiznání k DPH (obvykle do 25. dne po skončení zdaňovacího období, tj. měsíce nebo čtvrtletí); předkládá se společně s daňovým přiznáním k DPH. Kontrolní hlášení lze podat pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny správce daně a údaje v kontrolním hlášení se uvádějí ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. Pro sestavení kontrolního hlášení lze využít online daňový portál EPO finanční správy.

• Zdanění příjmů

Existují dva základní přístupy pro zdanění OSVČ – na základě paušálních výdajů (procento z příjmů) a příjmy uvedené na základě daňové evidence. Výhodou metody výdajového paušálu je administrativní jednoduchost.

A. na základě paušálních výdajů (procento z příjmů)
(§ 7 odstavec 7 zákona o daních z příjmů)
Pokud chce OSVČ uplatnit pro své zdanění výdaje procentem z příjmů (paušál), není třeba daňovou evidenci vůbec vést. Je však nutné prokazatelně evidovat příjmy (peněžní i nepeněžní), pohledávky a rovněž majetek pro podnikání. Nemusí se prokazovat daňové výdaje podle dokladů, ale vypočítají se procentem z příjmů.
Zdanění na základě paušálních výdajů však není vždy finančně výhodnější (i když administrativně jednodušší) – vyplatí se spíše jen u nižších příjmů, tento způsob zdanění lze použít pouze v případě příjmů do 2 milionu Kč. OSVČ uplatňující paušály budou zároveň moci i nadále využívat slevy na manželku/manžela a zvýhodnění na děti.
Procenta paušálu se počítají podle druhu podnikatelské činnosti:

• 80 %, nejvýše 1,600.000 Kč za rok, z příjmů z řemeslných živností, zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství vykonávaných jako samostatná činnost a z ostatních příjmů ze zemědělské výroby;
• 60 %, nejvýše 1,200.000 Kč za rok, z příjmů z volných, vázaných i koncesovaných živností;
• 40 %, nejvýše 800.000 Kč za rok, z příjmů ze samostatné činnosti na kterou není třeba živnost (například z práv z průmyslového či jiného duševního vlastnictví, autorských práv);
• 30 %, nejvýše 600.000 Kč za rok, např. z příjmů z pronájmu.

Pokud má OSVČ více druhů příjmů, pro které platí různá procenta paušálních výdajů, tak se jednotlivé příjmy evidují zvlášť a v daňovém přiznání se uplatní k jednotlivým příjmům příslušné procento výdajů.
Nelze kombinovat zdanění některých příjmů na paušál a jiných příjmů podle výdajů dle skutečnosti.
Je-li OSVČ plátcem DPH, je rovněž možné uplatnit výdaje procentem z příjmů, ale zároveň musí být vedena evidence pro účely DPH a musí být archivovány daňové doklady.
V některých případech však nelze uplatnit zdanění výdajů procentem, např. specifické případy u spoluvlastnictví či u sdružení bez právní subjektivity.
Pro OSVČ má zdanění na základě paušálních výdajů řadu výhod; primárně, že nemusí vést účetnictví ani daňovou evidenci, čímž se nevystavuje mj. ev. sankcím za neúplné, neprůkazné účetnictví nebo daňovou evidenci. V tomto případě OSVČ nemusí dělat roční účetní závěrky, ani složité výpočty odpisů majetku či vedení dalších předepsaných knih; netíží ji ani posuzování, který výdaj je daňově účinný apod.

B. Zdanění na základě daňové evidence
Základním cílem daňové evidence je zjistit základ daně z příjmů k provedení výpočtu daňové povinnosti. Využité daňové evidence pro zdanění je vhodnější než zdanění na základě paušálu v případě vysokých výdajů a příjmů, neboť zde nejsou uplatňovány žádné limity jako v případě zdanění na základě paušálu.
Je-li OSVČ plátcem DPH, je povinná evidence k DPH. V tom případě je nutné daňovou evidenci upravit tak, aby vyhovovala § 100 zákona o DPH.
V návaznosti na daňové přiznání musí OSVČ podat Přehled příjmů pro účely sociálního a zdravotního pojištění (viz výše).

Silniční daň – pokud OSVČ používá při svém podnikání automobil, musí platit čtvrtletně zálohy na silniční daň a po konci roku podat daňové přiznání (nejpozději do 31. ledna následujícího roku).

Půjčky pro začínající podnikatele

Jedním ze základních problémů začínajícího podnikatele OSVČ i nově vzniklé společnosti je financování podnikatelské činnosti. Přístup k financování pro malé, začínající podnikatele a podniky je vždy složitější než v případě velkých firem. Úvěry poskytují jak banky, tak různé další finanční instituce.

Rozsah úvěrů se pohybuje v rozmezí desetitisíců až milionů korun, většinou je nutné za ně ručit majetkem nebo podílem v podniku. Úvěrující instituce bude vyžadovat základní dokumentaci k podnikání – např. rozpracovaný podnikatelský záměr apod. Mezi půjčky pro podnikatele se řadí například kontokorentní úvěr nebo kreditní karta s úvěrovým limitem. Účelová půjčka má většinou nižší úroky než půjčka neúčelová.

Možnost získání státní podpory – úvěr a záruka od Národní rozvojové banky

Začínající podnikatelé mohou získat od pracovního úřadu příspěvek na zahájení individuálního podnikání, v letošním roce v rozsahu do cca 240 000 Kč.

Začínající podnikatelé (OSVČ i s.r.o.) mohou rovněž získat státní podporu formou zvýhodněných úvěrů a záruk od Národní rozvojové banky (dále NRB). Jde o banku, která je speciálním ekonomickým subjektem s většinovou účastí státu a poskytuje pomocí vládou schválených programů podporu malým a středním podnikatelům, právě pomocí výhodných úvěrů.

Je důležité přesně specifikovat, k jakému účelu se peníze pro podnikání využijí, bezúčelné úvěry NRB neposkytuje. Vedle úvěrů lze od NRB také získat specifickou záruku, která podpoří získání běžného komerčního úvěru od komerčních bank.

Další způsoby podnikání

Zkratka „s.r.o.“ představuje další formu podnikání – formou společnosti s ručením omezeným. Tato podnikatelská forma se liší od živnostníka v mnoha ohledech. S.r.o. je právnická osoba s níž je společník vlastnicky propojen. Jednoduše řečeno, jedná se o založení firmy jako takové.

Založení s.r.o. má samozřejmě řadu formálních náležitosti, což je složitější než zahájení podnikání formou OSVČ. Má ale velkou výhodu například v tom, že chrání majetek podnikatele, který ručí za podnikání, pouze do výše svého vkladu do s.r.o.

Založení s.r.o. má několik na sebe věcně a časově navazujících kroků. Před zahájením formálních kroků ve vztahu k úřadům si musí budoucí podnikatel ujasnit řadu základních věcí. Musí si především zvolit předmět podnikání (doporučuje se zpracování alespoň jednoduchého podnikatelského plánu), název společnosti, sídlo společnosti, resp. provozovny, zvážit výši základního kapitálu.

• Zakladatelská listina / Společenská smlouva
  Zakladatelským dokumentem s.r.o. je písemná Zakladatelská listina, v případě více společníků Společenská smlouva, která nabývá platnosti notářským zápisem a podpisem společníka (všech společníků). Pro její sepsání u notáře jsou nutné osobní doklad společníků, resp. jednatelů, souhlas vlastníka nemovitosti s umístěním sídla, výpis z rejstříku trestů jednatelů (v případě cizince též výpis z domovské země) a čestné prohlášení o bezúhonnosti jednatelů s ověřenými podpisy. Společenská smlouva musí obsahovat alespoň základní údaje – název společnosti, adresu sídla, určení společníků, předmět podnikání, výši základního kapitálu a podílů společníků, jména a bydliště jednatelů.
  Základní kapitál s.r.o. může být v současnosti pouze 1 Kč, nicméně se doporučuje stanovit jej z praktických důvodů alespoň na několik desítek tisíc korun.

• Živnostenské oprávnění
  Pro zahájení činnosti s.r.o. je nutné si zajistit na živnostenském úřadě živnostenské oprávnění; požádat o ně je možné osobně, poštou či elektronicky prostřednictvím jednotného registračního formuláře (registračního formuláře). Nezbytným podkladem žádosti je notářský zápis o založení společnosti. Po zaplacení poplatku ve výši 1 000 Kč podnikatel získá výpis z živnostenského rejstříku a identifikační číslo (IČO) a následně od finančního úřadu daňové identifikační číslo (DIČ). Pro některé živnosti je nutné ustanovit odpovědného zástupce.

• Bankovní účet
  Mezi první praktické kroky zahájení podnikání patří rovněž založení bankovního účtu, na který bude splacen finanční vklad do společnosti, který se tím stává jejím majetkem. K jeho založení je nutný průkaz totožnosti a Zakladatelská listina (Společenská smlouva). Banka vydá potvrzení o splacení základního kapitálu.

• Zápis do OR
  Do 90 dnů od založení společnosti je nutné podat návrh na zápis do obchodního rejstříku; je to možné podat návrh osobně (poplatek 6 000 Kč) či prostřednictvím notáře (cca 2 700 Kč, velmi rychlý zápis). K žádosti je nutné doložit Zakladatelskou listinu (Společenskou smlouvu), živnostenské oprávnění, výpis z trestního rejstříku všech jednatelů, výpis z katastru nemovitostí (ověření sídla společnosti) a potvrzení banky o splnění vkladové povinnosti. Společnost vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku.

• Přihlášení na finančním úřadě
  V návaznosti na zápis do obchodního rejstříku vzniká nové společnosti povinnost registrovat se do 15 na místně příslušném finančním úřadě.

• Datová schránka
  Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku dostává automaticky datovou schránku. Jednatel společnosti musí vyzvednout přístupová práva na nejbližším Czech POINTu a schránku neprodleně aktivovat.

• Registrace k DPH
  Povinnou osobou k dani z přidané hodnoty je osoba, která uskutečňuje ekonomické činnosti, tedy o s.r.o. Plátcem DPH je povinná osoba se sídlem v ČR, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 2000000 Kč.

• Účetnictví
  Účetnictví je upraveno zákonem 563/1991 Sb. (zákon o účetnictví v platném znění). Výčet osob, jež jsou povinny vést účetnictví, je uveden v § 1 odst. 2 zákona o účetnictví. Účetnictví musí vést podnikatelé zapsaní s obchodním rejstříku, týká se tedy všech s.r.o. Zákon o účetnictví stanoví, že podniky – účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Vedení účetnictví s.r.o. si již vyžaduje příslušnou odbornou znalost.

• Nákup existující společnosti
  Založení s.r.o. vyžaduje určitý čas i administrativní úsilí. V praxi je možné obojí ušetřit, pokud si budoucí podnikatel koupí již založenou „prázdnou“ společnost, která splňuje všechny zákonné předpoklady a může být obratem přizpůsobena potřebám budoucího podnikatele. Obdobou je rovněž zmocnění určité osoby k založení společnosti podle potřeb budoucího podnikatele.

PODNIKÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI
Založení akciové společnosti pro zahájení podnikání je složitější a začínající podnikatelé tuto formu podnikání z praktických důvodů spíše nevolí.

Přerušení nebo pokračování v živnosti

Podnikatel může provozování své živnosti kdykoli přerušit bez udání důvodu. Doba, na níž je živnost přerušena není nijak omezena, podnikatel může uvést dobu, na níž živnost přerušuje, ale může ji přerušit i na neurčito.

Přerušení provozování živnosti na dobu delší než 6 měsíců však je podnikatel povinen předem písemně oznámit živnostenskému úřadu. Živnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování živnosti živnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení.

Pokračování v provozování živnosti je podnikatel povinen předem písemně oznámit živnostenskému úřadu. Přerušení a obnovení živnosti je nutné rovněž oznámit ČSSZ a příslušné zdravotní pojišťovně.

Zahájení nebo ukončení živnosti v provozovně
Podnikatel provozuje svoji živnost na určitém místě – provozovně. Provozovnou může být vlastní byt podnikatele, či samostatné místnosti a prostory; může jí být také stánek či pouhý výdejní automat umístěný kdekoli.

Na žádost živnostenského úřadu je podnikatel povinen prokázat vlastnické nebo užívací právo k objektu nebo místnostem provozovny. Podnikatel je také povinen zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování živnosti podle zvláštních právních předpisů (např. stavebního zákona).